18-31|10|2002  Z okna minibusu vidime tabulku “sea level” a pak uz jen klesame a klesame. Mrtve more je totiz 420m pod urovni hladiny stredozemniho more.

Z koupani jsme hodne prekvapeni. Plavat se v mori moc neda, spis jen tak povalovat nebo primo lezet.

Jeho salinita je 31,5%, coz je ve srovnani s klasickym morem skoro 10x tolik! Take voda je spise takovy olejicek a sul je znat v kazdem skrabanci na kuzi. Teoreticky se v mori neda utopit, ikdyz…jedna zenska tam lezla tak nesikovne, ze se ponorila a sul se ji dostala do oci, takze ji na brech museli dovest a oci si mne jeste mozna ted!

Do Ammanu uz zadny minibus nejel, tak jsme stopovali. Zastavil nam nakladacek a naskocili jsme si na korbu. Aspon jsme meli hezky vyhled na okoli. Pete byla trochu zima a vsiml si toho ridic, ktery ji za jizdy okenkem podal bundu…no takovou smradlavku, ale presvedcil jsem Petu, ze si ji musi aspon trochu pres sebe prehodit, aby to nebylo blby!

V Ammanu a vubec na arabskych trzich se sezena snad upne vsechno!

18-31|10|2002  Poust Wadi Rum a my za praveho poledne vyrazime v plne polni napric.

Nase tempo nebylo z nejrychejsich, ono take ve 40 stupnich ve stinu se nebylo cemu divit. Snad jen tomu, ze stin nebyl nikde…slunce dopadalo kolmo na skaly. Kdyz jsme si dali ke svacince arabsky chleba, tak se kolem nas sletlo tisice much a pred kazdym kousnutim jsme museli s jidlem poradne zamavat a rychle strcit do pusy, abychom nespolykali i ty nenechave mouchy!

Poustni karavana velbloudu mistnich obyvatel, Beduinu. Pri zapadu slunce okolni skaly a pisek menily barvy a bylo prijemne teplo. Po zapadu se ale zacalo ochlazovat.

A k ranu uz jsme byli ve stanu ve spacaku pekne zachumlani, protoze teplota mohla klesnout tak k 6 °C. Ale jak vyslo slunicko, tak hned prilozilo pod kotel…

Prejeli jsme do mesta Aquaba, kde se si nasli hotel a jeli na jih k saudskoarabskym hranicim snorchlovat do Rudeho more na koralove utesy.

A uz snorchlujeme!

Nejdrive jsme si to vyzkouseli v bazenu, kde jsem se trochu nalokal a pak hned na koraly. Nadhera…tolik barev, rybicek a hlavne…”vidis ji…ta zluta puntikata?” …te jsme se hodne pod vodou nasmali a ze je to slyset! Malicka zluta hranata puntikata rybicka. Moc jsme si to tu uzivali, takze jsme tu vydrzeli cele 3 dni.

Na druhem brehu se zvedaji hory Sinajskeho poloostrova, ktery patri Egyptu.

18 – 31|10|2002  Jdeme uzkou soutezkou lemovanou vysokou skalou a najednou do stinu rudych skal vstoupi pruh svetla a…

…odhaluje Pokladnici (Al-Khazneh) - vysoky kamenny chram, vytesany do rudeho piskovce. Zpomalujeme a vychutnavame si ty chvilky, ktere nam berou dech.

Druhy den rano se sem vracime a zazivame naprosto stejne pocity.

Vysplhali jsme na protejsi skalu a pozorujeme jak vychazejici slunce meni barvy okolnich skal.

Mesto je uschovane ve skalach a bylo ve 3. stol pred Kristem vybudovano narodem Nabatejcu. Ve 4. stoleti naseho letopoctu postihlo Petru zemetreseni, opustili ji posledni lide a upadla v zapomneni. Byla znovuobjevena az v roce 1812.

Stoupame vysoko do skal az k odlehlemu klasteru Al-Deir.

Schazime zpet kolem amfiteatru a zbytku kralovskeho palace na trziste.

Dopravni prostredky Beduinu.

Pohled pres Wadi Mousa na skaly, kde bylo “Ztracene mesto” po dlouha leta ukryto zapadni civilizaci.