U svibnju prosle godine je CEO firme za koju radim poceo pisati blog, kojeg svi zaposlenici mogu pratiti putem Intraneta. Moderan, efektan nacin komunikacije, uz element interakcije koji niposto nije za potcjenjivanje. Redovitim javljanjima, u kojima, izmedju ostalog, spominje i svoje omiljene pjesme, nas CEO se ne uklapa u stereotip nedodirljivih visokopozicioniranih executives-a “starog kova”.

Danasnji je post CEO posvetio Forrest Gumpu i njegovoj poznatoj uzrecici “Life is like a box of chocolates, you never know what you’re gonna get!”. Povukao je paralelu sa sadasnjom ekonomskom situacijom, u kojoj neki poslovi za koje smo mislili da su zagarantirani to vise nisu, dok su neke druge prilike, na srecu, rezultirale uspjehom.

Post je zakljucio obecanjem da cemo, usprkos krizi, i ove godine dobiti tradicionalnu kutiju Butlers Chocolates za Bozic. Odaslati kutije irskih cokolatina u sve lokacije nase firme diljem svijeta nije bas “zeleno”, naglasio je, no kako smo ove godine drasticno smanjili broj poslovnih putovanja, mozemo si dozvoliti malo ekstravagancije!

Komentari na postove najcesce nisu brojni, no danasnji je bio iznimka. Netom po objavljivanju uslijedio je niz virtualnih zahvala na cokolatinama, uz tvrdnje kako su Butlers najbolje na svijetu (hm, ne bih se slozila, ali eto)! Bilo je cak i prijedloga da se zasadi odredjen broj stabala, ne bi li se time barem malo neutralizirao carbon footprint slanja paketa.

Jedan od komentatora, Eric, je odlucio biti kritican. “Sve je to mazanje ociju, glupost!”, napisao je, pod punim imenom i prezimenom, “Na ovom blogu samo citamo o tome kako moramo stegnuti remen. A sad cemo svima darovati cokolatine! Ako to mozete priustiti, zasto ne uvesti bozicnice (koje svaka normalna firma ima), ili barem nemojte odustati od Bozicne zabave ove godine!”

“Oh My God“, cura u mom timu je uzviknula, “jeste li procitali ovaj komentar? Career suicide!“

Ne bih rekla da je Eric do te mjere naskodio svojoj karijeri, iako mu je potez izuzetno glup.
Koliko god da sam za bonuse i zabave, cinjenica je da se troskovi cokolatina ne mogu usporediti sa gomilom novca koje bi firma trebala izdvojiti za bonuse/bozicne zabave u svakoj lokaciji. Osim toga, jedna je stvar gundjati kolegi/kolegici kraj watercoolera, no pozaliti se tako javno, pod punim imenom i prezimenom, da te cijela firma cuje …

Reakcije ostalih zaposlenika na Ericov komentar su bile razlicite – jedan je Nijemac pitao moze li dobiti njegovu kutiju cokolatini, drugi su pak Ericu cestitali na iskrenosti. Kako god, mora mu se priznati da je hrabar!

Čokolada…      mmmmm…

Daša

Danas nam je divan dan, divan dan, našoj Hanici rodjendan! Zivela, zivela i srećna nam bila, ZIVELA!

Danas Hana puni 9 godina. To je Timotijeva sestrica. Timotije je dobio tortu Pebetabisa a Hana ovu, koja liči na vešticin šešir. Kažem liči, zato sto bi trebalo da je malo viši, ali, pošto nema nikakve “armature” u njemu da drži taj deo onako kako treba, malo se spuvala, ali to neće uticati na ukus.

Ja sam se, zaista potrudila da Hana bude zadovoljna, ali, nije uvek sve u rukama majstora.
Ljubim ja nju i neka uziva u ukusu, ako joj se ne dopada izgled!

Procenite sami, primam i kritike!

A ovako izgleda iz raznih uglova:

Cokoladu i jogurt od krvi kao i neke osvezavajuce napitke proizveli su ruskinaucnicidoktor Ljudmila Antipova i Aleksej Nikolajcik.

Postanska marka od drvetanapravljena je 2004 godine u posti svajcarske u znak secanja na industriju tesane gradje.

Cepelin “Hinderburg” bio je najveca letelica koja je ikadnapravljena. Imala je precnik41 metar i duzinu 245 metara.

Bubamara su poslate u vasijonu 1999 godine. Pokazalo se da cak i u bestezinskom stanju mogu da lete i da se hrane lisnim vasima.

Najveci lavirint napravljen od zive gradje i drveca, nalazi se na ostrvu Samso u Danskoj i otvoren je za javnost 2000. godine.

10.000.000 ljudi na svetu su milioneri.

Dete od 5 godina  prosecno dnevno  postavi oko 400 pitanja.

200 g hořkomléčné čokolády, 40 ml smetany ke šlehání, 50 g másla, 4 žloutky, 120 g cukru, 2 lžíce brandy, 4 bílky, špetka soli, 150 g čokoládové polevy, 20 g sekaných pistácií, 50 g rybízu

Rozpustíme nasekanou čokoládu, smetanu a máslo. Dáme trochu vychladnout. V horké vodní lázni ušleháme do pěny žloutky s 80 g cukru. Přimícháme tekutou čokoládu a brandy. Hmotu vložíme do studené vodní lázně a třeme do vychladnutí. Z bílků ušleháme tuhý sníh. Přitom postupně přidáváme cukr. Sníh vmícháme do čokoládové hmoty. Chladíme 5 – 6 hodin. Polevu rozpustíme. Asi 2/3 polevy rozetřeme na desku, necháme ztuhnout a připravíme hoblinky. Z pěny vypichujeme noky, dáme na talířky, ozdobíme čokoládovými hoblinkami, pistáciemi a rybízem.

200 g mléčné nebo horké čokolády, 200 g  nasekaných oloupaných mandlí, 4-6 lžic sladkého likéru Baileys (nebo podobný sladký hustý likér)

Rozlámanou čokoládu rozpustíme ve vodní lázni, vmícháme nasekané mandle a likér. Hmotu necháme vychladnout, když už neteče, lžičkou klademe na máslem vymazaný pergamenový papír kopečky a necháme v chladničce ztuhnout. Opatrně sejmeme z papíru (pozor, jsou velmi křehké) a vkládáme do papírových košíčků. Skladujeme v chladnu.

Kakaová čokoláda: 120 g sušeného mléka, 250 g moučkového cukru, 300 g ztuženého tuku (Lukana, Omega apod.), 70 g kakaa, 1 lžička Solamylu, 1 vanilkový cukr. Kokosová čokoláda: 120 g sušeného mléka, 250 g moučkového cukru, 300 g ztuženého tuku, 70 g kokosové moučky, 2 lžíce Solamylu, 1 vanilkový cukr

Ve vodní lázni rozpustíme tuk, vmícháme ostatní suroviny (pro každou čokoládu zvlášť a vymícháme do hladka. Do vodou opláchnutých formiček naléváme do poloviny bílou čokoládu a doplníme tmavou čokoládou (nebo opačně).

140 g orechy,150 g cukor,1 bal. vanilkový cukor,1 bielok

Zamiesime cesto, ktoré rozdelíme na dvoje. Do jednej časti pridáme postrúhanú 1 tabličku čokolády a formuje z nej hlavičky. Z druhej polovičky formuje hlúbiky. Hlavičky aj hlúbiky dáme potom do miernej vyhriatej rúry sušiť. Na druhý deň spájame za pomoci bielka hlávky s hlúbikami. Hlávky oblievame čokoládou.