Dnes v dopoledních hodinách firma QARY pokácela borovicový háj rostoucí na ul. Horníkova v Brně – Líšni. Učinila tak přesto, že v současnosti nemá stavba, kvůli které byly stromy pokáceny, platné územní rozhodnutí a je také v rozporu s Územním plánem města Brna. Povolení ke kácení vydal líšeňský úřad a potvrdil jej i brněnský magistrát, čímž oba tyto úřady nejen porušily zákon o ochraně přírody a krajiny, ale zároveň odmítly respektovat rozsudek krajského soudu, který zrušil platnost vydaného územního rozhodnutí na stavbu.

Proti likvidaci plochy zeleně na líšeňském sídlišti dlouhodobě vystupuje sdružení NESEHNUTÍ a formou petice i stovky místních občanů. V nejbližších dnech budou podány žaloby sdružením NESEHNUTÍ, Českým svazem ochránců přírody a dvěma Společenstvími vlastníků jednotek z ul. Horníkova pro opakované porušování zákonů odpovědnými úřady.

Včera v odpoledních hodinách bylo NESEHNUTÍ doručeno rozhodnutí odboru životního prostředí Magistrátu města Brna, kterým tento odbor povolil kácení borovicového háje na ul. Horníkova v Brně-Líšni. Dnes v dopoledních hodinách v důsledku tohoto povolení byly borovice na ul. Horníkova pokáceny. Povolení ke kácení vydal magistrát přesto, že krajský soud svým rozsudkem ze dne 30. 3. 2009 zrušil platnost vydaného územního rozhodnutí na stavbu ubytoven a bytových domů, kvůli kterým mělo ke kácení borovic dojít. Magistrát se také v rozporu se zákonem vůbec nezabýval zásadními námitkami v odvolání NESEHNUTÍ proti kácení a stromy dokonce povolil pokácet v době mimo vegetační klid stromů. „Sledujete-li rozhodování líšeňských a magistrátních úředníků a úřednic, nemůžete se ubránit dojmu, že v tomto případě jde buď o ukázkový příklad neschopnosti a nekompetence, či rovnou o korupci“, komentuje kvalitu, způsob a možné motivy rozhodování úřadů Milan Štefanec z NESEHNUTÍ.
Sdružení NESEHNUTÍ, základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica a dvě Společenství vlastníků jednotek podají v nejbližších dnech na postup odpovědných úřadů sérii žalob a dalších právních podání. V současnosti s právní zástupkyní projednávají další postup v tomto případu. „Stromy už sice nikdo nezachrání, ale není možné zůstat nečinný vůči snahám postavit stavbu v rozporu se zákony, rozsudkem soudu i zájmem dotčené veřejnosti“ vysvětluje motivaci k dalším aktivitám Štefanec. Aktivisté a aktivistky NESEHNUTÍ plánují se také přímo obrátit na politiky a představitele města Brna odpovědné za práci úředních odborů, které v této kauze opakovaně ignorují veřejnost a porušují zákon v zájmu realizace projektu investora. Přímé řízení magistrátního odboru životního prostředí i odboru územního a stavebního řízení má na starost tajemník Pavel Loutocký. Politickou odpovědnost nese i náměstek primátora města Brna Martin Ander, který má oblast životního prostředí v samostatné působnosti. „Odbor životního prostředí magistrátu, který má své poslání v názvu, se ve svém rozhodování vůbec nezabýval zájmy ochrany přírody, ale kácení stromů i mimo vegetační klid povolil jen na základě argumentů investora, který se obával finanční ztráty, která by mu vznikla v případě, že by úřady respektovaly zákon“ kritizuje chování magistrátu Milan Štefanec.

80 dkg filé ze sumce; 10 dkg másla; 2 vaječné žloutky; 1,5 – 2 dl suchého šampaňského; sůl; pepř;meduňka; 40 dkg mouky; 4 vejce; 5 dl zakysané smetany; 1 svazek petrželové natě

Na pánvi přivedeme k varu malé množství vody a přidáme špetku soli. Připravíme filé ze sumce: z rybího masa stáhneme kůži, odřízneme přebývající kostičky po stranách a ploutve. Osolíme a pod pokličkou podusíme na hojném množství másla. Až bude ryba poloměkká, otočíme ji na druhou stranu a ještě ji podusíme, tentokrát už bez pokličky. Sabayon, omáčku ze šampaňského, připravíme ve vodní lázni. Do hrnce naplněného vařící vodou vložíme mísu, ve které zpěníme 2 vaječné žloutky a suché bílé šampaňské se solí, pepřem a meduňkou. Omáčka bude hotová, až začne všude stejnoměrně tuhnout.Připravíme domácí vlasové nudle: důkladně propracujeme mouku, 4 celá vejce, zakysanou smetanu a špetku soli. Těsto vložíme na 15 až 20 minut do chladničky odležet. Pak ještě jednou prohněteme, vyválíme na moukou posypaném vále na tenkou placku a rozkrájíme na tenké nudle. Nudle vaříme několik minut ve vroucí slané vodě. Scedíme je a promícháme s máslem, na kterém jsme dusili rybí maso. Nakonec do nudlí přimícháme nadrobno nasekanou petrželovou nať.

Za týden máme po prvním kole senátních voleb. Řekl jsem si, že nebude od věci mrknout se na weby kandididátů. Překvapivě jsem si vybral obvod, který mne zajímá nejvíc, ale zdá se, že mnoho kandidátů využívá “stranického servisu” a výsledky budou podobné. Nemíním hodnotit, který kandidát je nejlepší. Chci se na ně (subjektivně) podívat jako “uživatel webu”. Jednotlivé kandidáty jsem seřadil abecedně.

Petr Hartman – jeden z kandidátů, který byl “ochoten” investovat do vlastní domény. Nebylo mu líto 250Kč. Web je laděn dozelena, je napsán dle standardů a perfektně se zobrazuje i na displeji PDA. Po technické stránce jsem nalezl jednu malinkou chybku. Obsahově je veden rovněž slušně, informace jsou stručné, jasné. Dlouhý text nikdo číst stejně nebude. Součásti je diskuse, s odpověďmi.

František Kopecký – současný senátor využívá redakčního systému své strany. Web je vybarven do stranických barev a z hlediska standardů je téměř bez chyby. Rovněž si jej užijete i na kapesních počítačích. Obsah je poměrně rozsáhlý, ale nudnější. Diskuse chybí, ale mailový kontakt (na Seznamu!) se najde.

Svatomír Recman – prakticky jsem web nenašel. O kandidátovi se dočtete na stranickém webu. Jedná se o článek z Haló novin, kde se představuje kandidátů více. Najít informace o konkrétním kandidátovi je problém a je jich málo. Samotný web sice obsahuje chyby, ale užijí si jej všichni zájemci.

Eva Richtrová – druhá z kandidátů u kterých jsem našel vlastní web. Web je laděn čistě “stranicky” (a stranou tvořen), ale to není na škodu čitelnosti. Validátor našel malé chybky. Osobně mi vadila vyskakovací reklama. Obsahově se tento web blížil webu F. Kopeckého. On-line kontakt s voliči chybí (dokonce jsem nenalezl ani mail).

Libor Tobola – tento kandidát využívá prostoru dosenatu.cz. Doufám, že tomu někomu (provozovatel neuveden) za odvedenou “práci” neplatí. Web je totálně prázdný, možnost položenní dotazu existuje, ale na takových stránkách? Chyb ve validitě ale rovněž není mnoho. Web je “user friendly” i pro PDA – celý se vejde na jednu malou stránku. 

Vyhodnocení? Většina kandidátu již internet vzala na vědomí, minimálně jako reklamní médium. Rozdíl v kvalitě provedení mezi nejlepším Petrem Hartmanem a nejhorším Liborem Tobolou je však propastný. Na druhou stranu potěší (téměř) dodržování standardů a přístupnost webu z různých prohlížečů a zařízemí.

V těchto dnech celý svět obletěly agenturní snímky a záběry dělostřeleckých systémů českého původu, jež ničily jihoosetské správní středisko Cchinvali. Zbraně dodané v minulých letech do oblasti českým státem se podílely na zničení města, na smrti stovek civilistů i na dalším ozbrojeném násilí v oblasti. ČR patří mezi největší dodavatele zbraní do Gruzie. Těmito dodávkami naše země opakovaně porušila principy Kodexu EU pro vývoz zbraní. Jak vyplývá z přehledů MZV ČR i z čerstvých informací z Registru OSN, Česká republika nadále pokračuje v dodávkách zbraní do oblasti konfliktů či diktátorským režimům.

Tisková zpráva Nesehnutí (nesehnuti.cz)

Po předchozích vzájemných přestřelkách obou stran začala v noci ze 7. na 8. srpna t. r. palbou z děl, raketometů a tanků gruzínská ofenzíva proti jihoosetskému městu Cchinvali. Mezi prvními mrtvými byli i vojáci mírových jednotek dohlížejících v oblasti na základě mandátu OBSE. Agentury Reuters a AP dokumentovaly použití dělostřeleckých zbraní českého původu k útokům nerozlišujícím mezi civilisty a příslušníky vojenských jednotek. Výsledkem útoku, při kterém byly použity raketomety RM-70, samohybné houfnice vz. 77 Dana a tanky T-55 a T-72 dodané z ČR, jsou nejen stovky mrtvých civilistů, desetitisíce uprchlíků, ale také následná ruská intervence, bombardování cílů (vč. civilních) v Gruzii a riziko rozsáhlého konfliktu ve výbušném regionu. Ruská lidskoprávní organizace Memorial hned 8. srpna zkritizovala gruzínský postup, vyzvala k zastavení ofenzívy, a na základě zkušeností z Čečenska varovala před důsledky konfliktu vedeného oficiálně s cílem „obnovit ústavní pořádek”. Všechny strany konfliktu se dle zpráv přítomných novinářů i prestižní organizace Human Rights Watch dopouštějí porušování lidských práv. Že české zbraně míří do regionu, kde mohou být použity k eskalaci konfliktů, bylo známo již v době jejich vývozu. Vedle prodejů zbraní do Gruzie česká vláda také darovala Gruzii v roce 2005 munici v hodnotě půl milionu Kč. To vše v době, kdy v oblasti docházelo k přestřelkám, byla zpochybňována dohoda o příměří z roku 1992, hrozila eskalace konfliktu. Je tedy naprosto zřejmé, že české dodávky zbraní do Gruzie nesplnily druhé, třetí a čtvrté kritérium Kodexu EU pro vývoz zbraní, neboť stav dodržování lidských práv, riziko podpoření vnitřní represe a riziko vyvolání nestability v regionu neodpovídaly požadavkům stanoveným Evropskou unií.

Dalším problémem českých zbrojních dodávek na Kavkaz je skutečnost, že jen část z nich zůstala ve výzbroji gruzínských ozbrojených sil.¹⁾ Podle údajů poskytnutých OSN v letech 2004-2007 Gruzie dovezla celkem 160 tanků, 88 obrněných bojových vozidel, 117 velkorážních dělostřeleckých systémů, 1 bojový letoun Su-25 a 8 bitevních vrtulníků. Tento seznam ovšem není úplný. Podle zpráv poskytnutých stejnému zdroji Českou republikou bylo nad jeho rámec například jen z ČR dodáno ještě 12 bitevních letounů Su-25, které se však v gruzínských zprávách nikdy neobjevily. „Otázkou je, co se s těmito stroji ve skutečnosti stalo a kde skončili” ptá se nezávislý zbrojní expert Karel Dolejší. Dle Registru OSN by Gruzie měla mít ve výzbroji celkem 247 tanků, 233 velkorážních dělostřeleckých systémů a 20 bitevních letounů Su-25 několika různých verzí. Podle agentury Reuters disponovala gruzínská armáda před konfliktem v Osetii 128 tanky, 109 děly a 8 letadly. Ruské zdroje uvádí že Tbilisi disponuje 165 tanky T-72 a 40 kusy modelu T-55, 120 dělostřeleckými systémy a 7 letadly. Z rozdílu mezi počtem zbraní, které měla Gruzie před konfliktem v Osetii a tím co dovezla a vlastnila dle Registru OSN vyplývá, že z Gruzie někam „zmizelo” přes 40 tanků, které země již nemá, a přitom je dle svých údajů nikam nevyvezla. Stejně se „nedostává” rovněž již zmíněných 12 bitevních letounů Su-25 z České republiky. Chybí tedy zhruba pětina tanků a dokonce přes 60 procent bitevních letounů.

„Je důležité se ptát, kde skončily desítky tanků, houfnic a bitevních letounů, které činí rozdíl mezi tím, co bylo do Gruzie dovezeno a tím, co je nyní v držení gruzínské armády,” ptá se zbrojní specialista Karel Dolejší. „Existují oprávněné obavy, že Gruzie se stala pouze překladištěm zbraní na jejich cestě do dalších rizikových oblastí světa.” dodává Dolejší

Před několika dny byl v Registru konvenčních zbraní OSN zveřejněn přehled českého zbrojního exportu za rok 2007. Ani tentokrát bohužel nelze říci, že v něm chybějí problematické cílové destinace. Vloni ČR vyvezla například 20 bojových vozidel pěchoty (BVP) do Rovníkové Guineje. V této zemi od roku 1979 vládne vojenská junta v čele s penzionovaný brigádním generálem (Teodoro Obiang Nguema Mbasogo), který se dostal k moci vojenským pučem (při němž nechal popravit předchozího vládce a svého strýce). Generálova strana ovládá celou zemi (v posledních zfalšovaných volbách získal prezident 97,1 % hlasu). V zemi neexistuje svoboda projevu, země je známá rozsáhlým porušováním lidských práv, potlačováním a vězněním politické opozice, mučením. Dle Transparency International patří mezi deset nejzkorumpovanějších zemí světa. Americká organizace Committee to Protect Journalist řadí Rovníkovou Guineu mezi první desítku zemí s nejtvrdší cenzurou. Dle amerického magazínu Parade patří prezident Rovníkové Guineje mezi nejhorší diktátory světa, vedle severokorejského Kim Čong-ila či súdánského Omara Bašíra.

„Konflikt na Kavkaze i nejnovější informace z OSN o vývozech českých zbraní jasně ukazují, že český systém kontroly obchodu se zbraněmi není schopen zabránit dodávkám zbraní režimům, které zbraně používají proti vlastnímu obyvatelstvu, či které zbraně nakoupené oficiálně kvůli vlastní bezpečnosti ve skutečnosti reexportují,” říká Milan Štefanec z NESEHNUTÍ. Kromě zbraní do Rovníkové Guineje vyvezla loni ČR např. také 8 obrněných transportérů OT 64 na Haiti a 3 samohybné raketomety RM-70 – stejné, jaké nedávno zničily Cchinvali – do Indonésie. Ze zpráv českého MZV z posledních let navíc vyplývá, že české zbraně se často objevují na obou znepřátelených stranách konfliktů. Zbraněmi z ČR byly např. vyzbrojeny obě válčící strany nedávného blízkovýchodního konfliktu mezi Libanonem a Izraelem. ČR vyvezla vojenský materiál i do Sýrie, která materiálně podporuje milice libanonského hnutí Hizballáh. Stejně tak rok před masakrem civilistů v uzbeckém Andižanu dodala vojenský materiál Česká republika i uzbeckému diktátorovi Islamu Karimovovi. Českými zbraněmi se bojuje také na obou stranách konfliktu na Srí Lance. Česká republika tak pokračuje ve zbrojní politice bývalého Československa, jehož zbraně byly použity v řadě světových konfliktů. Důsledky této politiky můžeme vidět i nyní. Koneckonců československé zbraně stojí i na druhé straně kavkazského konfliktu. Letouny L-39 Albatros nasadila abcházská strana proti gruzínským vojskům.

V roce 2004 skupina aktivistů a aktivistek NESEHNUTÍ zablokovala české ministerstvo obrany na protest proti rozprodeji zbraní z armádních skladů. Hesly na transparentech se tehdy NESEHNUTÍ ptalo „Víte kde vraždí Vaše zbraně?”. „Odpověď je nyní jasná. Zbraně z Česka vraždí na Kavkaze, v Africe, na Blízkém Východě i v Asii.” dodává Milan Štefanec.

NESEHNUTÍ je nevládní nezisková organizace, která se dlouhodobě zasazuje o dodržování lidských práv. V rámci kampaně Zbraně, nebo lidská práva? se zaměřuje na problematiku vývozu českých zbraní do konfliktních regionů. V minulosti se důrazně stavěla proti počínání ruské armády v Čečensku, stejně jako pomáhala gruzínským občanům stíhaným za své protesty proti politice ruského státu.

Poznámky:

1) Ruská agentura RIA-Novosti 9. srpna publikovala přehled výzbroje gruzínské armády. V článku, který srovnal počty výzbroje gruzínských a jihoosetských ozbrojených sil a jehož smyslem tedy rozhodně není počty zbraní na straně Gruzie nějak podhodnotit, se uvádí, že Tbilisi disponuje 165 tanky T-72 a 40 kusy modelu T-55, zhruba 200 obrněných bojových vozidel, 120 dělostřeleckých systémů ráže 122-152 milimetrů, 40 raketometů a 180 minometů a 7 bitevních letounů a 8 bitevních vrtulníků. Tyto údaje jsou podstatně vyšší než ty, jež uvádí zpravodajský server Kavkazskij uzel. Česká média zveřejnila počty zbraní gruzínské armády s odkazy např. na agenturu Reuters či Süddeutsche Zeitung. V naší analýze se držíme oficiálních ruských údajů z 9. srpna – jsou totiž z hlediska podezření z reexportu výzbroje z Gruzie pro tuto zemi nejpříznivější.

V ročních zprávách poskytovaných Registru konvenčních zbraní OSN Gruzie až do nástupu prezidenta Saakašviliho k moci nepřiznávala žádné importy nebo exporty zbraní z konkrétních zemí. Od roku 1999 však uváděla počty bojové techniky v držení ozbrojených sil. V roce 1999 to bylo 79 tanků, 108 obrněných bojových vozidel, 109 velkorážních dělostřeleckých systémů, 7 bitevních letounů a 3 bitevní vrtulníky. O rok později uvedla o 10 tanků více, v následujícím roce se uváděné počty opět mírně snížily (o 3 tanky a 5 bojových vozidel), což je vysvětlitelné odepsáním starší techniky, a přibylo 6 houfnic.

Poslední poskytnutý údaj o zbraních v držení gruzínské armády pochází z roku 2002 a vypadá ke dni 14. 8. 2008 následovně:

(Zdroj:http://disarmament.un.org/UN_REGISTER.nsf/5cb8afbbb6536a298525647d00612b14/2b820514fe9d112485256d180071b6be?OpenDocument)

Zpráva za rok 2003 chybí, od roku 2004 pak již země poskytovala jen údaje o dovozech zbraní.