Jako první byla na řadě návštěva jedné z nejdůležitějších evropských galerií moderního umění, výstavní síně Martin Gropius Bau. Souběžně zde probíhala i výstava Fridy Kahlo. My ovšem směřovali do druhého vchodu, před kterým se narozdíl od prvního nevinula téměř žádná fronta. Žádné překvapení. Innen Stadt Außen, tak se jmenuje první souborná berlínská výstava islandsko-dánského umělce Olafura Eliassona, který již mnoho let působí právě v Berlíně, kde též vyučuje na UdK. Většina zde uvedených instalací představila především Eliassonovu práci se světelnými efekty v prostoru, a tak se občasná upozornění pro klaustrofobiky či epileptiky stala téměř nedílnou součástí celé exhibice.

O pár dní později jsme již v Hamburger Bahnhof vstřebávali tvorbu Bruce Naumana, o generaci než Eliasson staršího amerického umělce. Bylo vtipné sledovat, jak všemožné prvky, které prezentoval Eliasson ve své tvorbě, se objevovaly i u Naumana, jehož díla byla ovšem klidně o dekády starší. Neony, reflektory, videoart… všechno tady už bylo.