Fiindcă mi-am amintit că poate fi şi altfel, că mai poate fi exact ca atunci …

   Da – aproape toate urmele au dispărut ca şi cum nimic n-ar fi fost, ca şi cum până şi amintirea e dintr-un vis nicicând trăit …

Aveti mai jos varianta chill si cea originala enjoy!

Am reuşit să scriu şi despre mine.  Ca să se ştie “Cine e Andreea”. E greu să te descrii în doar câteva rânduri.  Sper că am surprins esenţialul. Copy-Paste nu mai dau, aşa că vă invit să citiţi direct de la sursă.

Şi vă mai pun o piesă care îmi place. Una din categoria “de suflet…”:    Angels.

   Şi acum puţin Paramore căci nu mai ascultasem demult .

Melodia de ieri a fost Korn – Blind. Foarte rebel io zilele astea… fără cauză. Marele meu regret în viaţă este că nu i-am văzut pe ăştia live şi nici pe RHCP. A, nici pe Muse fiindcă tocmai mă angajasem. Şi când mă gândesc că ăla la care trebuia să mă învoiesc a fost la concert…

Aş vrea câteodată să mă mai pot purta ca un copil. Un copil de 2 ani care dă din picioare când nu-i convine ceva. Când nu înţelege de ce e nedreptăţit. De ce nu se întâmplă totul cum vrea el, de ce lumea e prea mare şi el atât de mic. Ar trebui să fiu capabilă să îmi iau viaţa în propriile mâini. Subliniez ar trebui. Realizez acum că sunt mult mai bună la dat sfaturi şi la aranjat vieţile altora decât atunci când e vorba de viaţa mea. Mi se pare că dau tot ce pot şi mă chinui să înţeleg de ce ceilalţi nu văd asta. Şi ador  melodia Rihannei, deşi e cam tristă.

Când eram mic şi prost aveam jurnal ca un fătălău ce mă aflam. Îl scriam în bruma mea de engleză, iar numele importante erau înlocuite de iniţialele lor. Notele erau trecute în catastif ca la americani A în loc de 10, B -9, fiindcă eram fan Zack Morris din “Salvaţi de clopoţel”.

Să vă mai spun că mi-a găsit maică-mea jurnalul şi s-a prins că am luat un D la math?

Scopul descrierii este următorul:

În jurnal aveam o rubrică care se numea “Melodia zilei”, de fapt n-avea nume, da’ aşa îi zic eu acum. Fiind mic şi prost, cum vă spuneam, în paginile jurnalului se regăseau Backstreet Boys, Boyzone, 5ive, dar şi Cranberries, Metallica şi Guns’n’Roses. O să vă arăt poze din el când o să mă duc la Craiova. Promit!

Totuşi, fiindcă nu pot posta tot timpul în puterea nopţii, noua rubrică de pe blog se va numi “Melodia de ieri”. Şi, prima câştigătoare este… emoţii, mâini transpirate…  Limp Bizkit – Break Stuff.

Ăştia sunt o trupă foarte mişto de care cam uitasem până la concertul de astă vară de la Arenele Romane care mi s-a părut cel mai tare din viaţa mea şi am fost la câteva… Cu stage diving, mers pe braţe, Fred Durst în public şi o ploaie care făcea pogo-urile apocaliptice. Ia poftiţi de răscoliţi!

Enjoy

   Şi acum melodia de dimineaţă fiindcă azi se întrevede ceva frumos la orizont .

   Da – fă să fie !!

Hi! Eu sunt Lilly si sunt dependenta de reclame! Imi plac reclamele! chiar foarte mult.

Sunt unele companii care stiu sa-si vanda produsele printr-o reclama buna, una din ele este Orange-ul. Mereu are reclame frumoase, atragatoare, si isi alege melodiile de fundal cele mai potrivite. Le fredonez toata ziua.

Ultima reclama are melodia asta :

Fredonati si voi!

   Şi puţin Scorpions în fapt de seară că să mai uit de una, de alta …

Pentru ca mereu sunt nehotarata, azi imi plac 2 melodii…

NU ma intereseaza ca ati vazut filmuletul asta de o mie de ori si ca toata lumea il are! TOATA lumea sa se uite la el!!!!!!!*

* Va rog…

Už se Vám někdy stalo, že jste slyšeli melodii tak šíleně známou a přítom … ani nevíte, kdo to zpívá, jak se to jmenuje, nebo jakým jazykem se to zpívá? Jako by část Vás už někdy tuto melodii slyšela… jako by kdysi dávno, když jste byli maličcí… jako by… byla vaší součástí, částí Vašich vzpomínek na určitou chvíli, detail jednoho dne, chviličku na určitém místě… Něco ve Vás ji zná, zpívá si ji spolu s linoucími tóny, ví, co bude následovat, jako by ji slyšela už miliónkrát. A Vy jen stojíte, posloucháte její tóny a někde ve vnitru Vašeho srdce to plesá radostí.

Můžete si vzpomenout na chvíli, kdy se Vám vryla do paměti stejně tak jako silná vzpomínka, co by narození dítěte, první Vánoční dárek od milované osoby, nebo pusa vnoučete, co Vám přeje k narozeninám poprvé vlastními slovy.

Často se jen tak zastavíte a po chvíli melancholie jdete dál. Občas si ani nevybavíte, odkud tu píseň znáte. Úsměv na tváři Vám to ale vyčaruje pokaždé.

Tuto situaci jsem si na vlastní kůži zažia právě dnes, když si tu s ucpaným nosem, obklopená posmrkanými kapesníky, s jednou ponožkou na noze, protože druhou ne a ne najít a s očima zalitýma slzama od neutuchající rýmy. Jen tak jsem si ležela a koukala na film, už ani nevím, o čem to bylo. Když jsem ji uslyšela. Kdesi uvnitř mé hlavy ji odzpívával saxofón pomalu ale naprosto zřetelně. Nejdřív jsem tomu nevěnovala pozornost. Jen další písnička, co nedokážu vypudit z hlavy. Takových určitě najdete spoustu, od znělky reklamy na Šaumu až po babiččiny hodiny, co odbíjejí každou hodinu úplně stejně.

Jenže u téhle mi to nedalo. Říkala jsem si, odkud ji znám, kdo ji asi tak zpívá, jak se jen jmenuje? Byla jsem zvědavá. Zastavila jsem film a jen tak zkusmo otevřela youtube. Všichni určitě znáte ten server na klipy a hudbu nejrůznějších žánrů. Zkusmo jsem napsala jméno autora písně a protože jsem si nevzpomněla na nikoho jiného, kdo by měl v kapele jeden z hlavních nástrojů saxofón, napadl mě právě Luis Armstrong.

‘Zvláštní náhoda,’ povídám si jen tak pro sebe, protože přesně o něm se mi dneska zdálo. Už mi nabíhá stránka všelijakých názvů. No jo, ale co teď?! Vždyť já ani netuším, jak se ta píseň jmenuje?! Jak ji mám mezi tím kvantem nabídek najít?! Dala jsem tedy na intuici a klikla na jediný francouzský název, co tam byl.

‘La vie en rose’ (Život růže). Hned po pár tónech mi bylo jasné, že jsem našla přesně tu, co mi zněla v hlavě. Hleděla jsem na to jak želva na kopec a byly by mi sliny tekly z pusy, kdybych si nezačala pískat tu šíleně známou melodii.

”Na, na na na na na…”

Moje srdce zaplesalo, oči se zaleskly při všech těch vzpomínkách a já se cítila, jako bych konečně našla zpět svůj rodný domov. Nevím, jestli tu písničku znáte, ale od Edith Piaf je podle mě bezkonkurenčně nejlepší. Luis ji doplnil luksusním saxofónem, který jen podtrhuje perfektní text.

Všechny ty obrázky, památky na místo, kde jsem ji slyšela poprvé, človíčka, kterému jsem tenkrát skončila v náručí právě tam, co naše společná pouť téměř začínala a naše líbánky mohly začít… Nechci teď vysvětlovat, kde a kdy přesně to bylo, protože většina lidí ví, že v tomhle životě zasnoubená ani vdaná nejsem. Tak jakto, že to byly líbánky? To vysvětlím až někdy jindy

Teď už se nechám unášet líbivými tóny užasného saxofonisty, na nábřeží Mont Martru s pro mě tenkrát nejdůležitějším človíčkem na světě…

Na, na na na na na na…

   Always in the night you can’t get too far  – you’ll come back to me !

Intr-o “melodie” din noul album a lui Mihai Margineanu am auzit o zicala:

Un Barbat de succes este acela care castiga mai mult decat poate nevasta-sa cheltuiasca. Femeia de succes este aia care a gasit barbatul acesta!

Melodie: “Mihai Margineanu – Interludiu Barbat de succes”

Voi ce parere aveti despre acest lucru? Cand am auzit prima data, am stat oleaca si m-am gandit…? Oare exista un asemenea barbat? Un barbat care sa castige mai mult decat poate sa cheltuie nevata sa? Mai bine zis, sunt femei care sa stie sa se opreasca daca au banii pe mana?

Prima data m-am gandit la Monica si Irinel Columbeanu. Dar cred ca nici Irinel nu e un barbat de succesc, pentru ca, daca s-ar pune Monica sa toace toti banii lui Irinel, in 2-3 luni, toata averea lui s-ar transforma in masini scumpe, haine, bijuterii, si multe altele ce isi mai doresc femeie.

A doua oara m-am gandit la Bill Gates, dar nici el nu se poate considera un barbat de succes. Bogdat da, dar de succes mai putin, pentru ca nu s-a inventat femeia care sa se opreasca din a cheltui banii sotului.

Poate prin absurd sa existe o femeie care sa nu-i placa sa cheltuie banii sotului, acel barbat se poate nummi si el “Un barbat de succes”, chiar daca nu are banii lui Columbeanu, Bill Gates sau nu mai stiu care, daca femeia nu vrea sa cheltuie banii, acel barbat este fericit.

Pentru tot ce-am dorit şi nu s-a împlinit …

   Şi ceva cu arome libaneze la drum de seară .

Foto: Craigb

Ich nehme einen tiefen Zug vom Joint und reiche ihn an Tonne weiter. Der Sommer ist bunt wie der Herbst. Noch Stunden schaue ich dem qualmenden Faden hinterher, der beim Ausatmen meinen Mund verlässt. Ich schwebe ihm hinterher.
AC/DC wird zunehmend melodischer. Glocke singt „Alle meine Entchen“ dazu. Ich schaue auf ihn herab. Er sieht lächerlich aus. Lächeln. Immer lächeln. So wie Lissy. Die zieht gerade am Joint. Noch eine halbe Runde, dann ist er wieder bei mir.
Ein Schimmel läuft quer durch den Stadtpark. Ich reibe mir die Augen, kann ihm kaum folgen. Ich beobachte die anderen. Wie Sherlock. Keiner sagt was. Glocke singt „Da steht ein Pferd auf dem Flur“.
Muss ich jetzt aufpassen, dass ich nicht in Pferdeäpfel trete? Die Tüte ist zurück. Ich ziehe einmal, zweimal, …
„Hey, wir wollen auch noch was!“
Ich brumme. Ein Bär. Ein großer, brauner Brummbär. Ich halte es nicht mehr aus. Schweben reicht nicht. „Habt ihr zufällig eben auch einen Gaul gesehen?“
Ein kurzer Moment der Stille dehnt sich wie die rauchende Atemluft. Dann ein kollektiver Wind der Erleichterung: „Jaaaaaaaa!“

- Got to ask yourself the question: where are you now?

He got caught up in your talent show,
And he couldn’t escape from you.