A buzní aktivisté ve Spojených státech ví, že stačí dobrej styk.

Američtí odpůrci „gay šikany“ obvinili tvůrce South Parku. Gay a lesbická aliance bojující proti pomluvám (GLAAD) je pobouřena poslední dílem seriálu Městečko South Park, kvůli slovu „teplouš“, které je zde prý použito jako urážka.

 GLAAD odmítá přijmout označení jako vtip a to především díky častějším sebevraždám, které údajně američtí chlapci právě díky podobným urážkám každoročně spáchají. Aktivisté z GLAAD požadují omluvu tvůrců, stažení dílu z vysílání televizí a od distributora seriálu, společnosti Comedy Central samozřejmě i nějaké ty prachy.

Osobně znám několik homosexuálů a mohu říct, že se jedná vesměs o slušné lidi. O nic méně slušné, než většina normálních lidí (ano píšu normálních nikoli heterosexuálních). Jedná se konec konců toliko o poruchu sexuální preference, ne o poruchu, jež má za následek pokřivení charakteru.

Můžeme buznám vyčítat jejich emocionalitu, excentričnost, povrchnost, vykroucenost, samolibost, pánskou teplou kabelku Louis Vuitton, oholené ohanbí, teplé prádlo Calvin Klein, pleťovou masku, atd… Ale to jsou jen nepodstatné věci, které nejsou nikomu nebezpečné a nikoho jiného neomezují. Všichni máme své silné a slabé stránky. Buzny také.

 Jediné, co mě osobně u řiťopichů vadí je jejich naprosto bezprecedentní promiskuita a sexuální nevázanost. Chápu, že dva muži se k sexu dostanou podstatně snáze, než jedinci opačného pohlaví (které příroda promyšleně odlišně naprogramovala, co se týká sexuální přípustnosti), ale co je moc, to je moc. Navíc díky médiím, které jdou teplé subkultuře na ruku se tato móda zhusta přenáší, jako rakovina mezi normální páry a páchá nedozírné celospolečenské škody. Epidemie venerických chorob je přitom jen jedním z mnoha neblahých důsledků, těchto teplých vzorců chování.

 Dobře vím, ačkoli levicoví intelektuálové a „vědci“ vycházející z enveromentalismu tvrdí opak, že homosexuálem se člověk narodí. Jeho geny jsou takto postiženy, čili se z něho nestane teplouš v průběhu dospívání, když jí moc slazených jogurtů, poslouchá nahlas popmusic, provozuje cyklistiku nebo uvidí svého nevlastního otce v podvazcích. Nemá tedy cenu pořádat pánbíčkářské pochody za léčbu homosexuality, ani jiné podobné píčoviny.

Také vím, že naprosto drtivé většině teploušů se nelíbí, když někdo tímto způsobem „hájí“ jejich práva, ačkoli se ho o to nikdo neprosil. Buzní asociace a aliance to ale dělají a dělají to hodně nahlas, aniž by po nich někdo chtěl, aby mluvili či jednali za něj. Přesně takovéto hysterické výkřiky a nesmyslné, paranoidní hledání nepřítele úplně všude buznám na kreditu příliš nepřidá.

Není to scénárista animovaného seriálu, ale řiťopich z GLAAD, kdo způsobuje nenávist vůči menšinám.

Tihle bastardi to dělají promyšleně, oklikou. Kdyby nebylo nenávisti, nebylo by ani koho před ní statečně bránit a čí pošlapávaná práva hájit. Nebylo by potřeba ani zasraných GLAAD a jím podobných. Čili je potřeba občas trošku přiložit pod kotel podobnými akcemi, hlavně aby se nezavřel penězovod.

Docela by mě zajímalo, zda jsou členové těhle spolků vůbec teplí. Dost možná tvoří výkonné jádro jen banda zmrdů, co vycítili možnost něco nebo někoho zneužít ve svůj prospěch.

Toto není problém jen buzen a buzních „zájmových lobby“. Podobnou strategii můžeme pozorovat v různých sférách. Organizace zaštiťující se ochrannou přírody, ochrannou práv žen, cikánů, veřejného blaha, cyklistů, zaměstnanců atd, atd…

Vzkaz pro anální roztahovače z GLAAD:

Jako běžný bílý muž jsem žil celý život v přesvědčení, že Bílému domu se neříká bílý jen kvůli barvě jeho fasády. Výběr mužů do presidentského úřadu v USA mé přesvědčení jen utvrzoval. Až do loňského roku, kdy na pozici tzv.”nejmocnějšího muže světa” zasedl poprvé černoch.

 Černoši (někdo jim říká “afroameričané” v domnění, že se pak budou cítit méně černí) si do tohoto křesla nenašli cestu ani po dlouhá léta od zavedení tzv. afirmativních akcích a masívní pozitivní diskriminaci na úkor Američanů. Kamenem úrazu byl fakt, že černoši nemohli být do této pozice natlačeni nějakou rovnostářskou lobby, ale museli být zvoleni ve svobodných, přímých (byť přes volitele) volbách. Tak funguje demokracie, kámo. Do věci se ovšem vložila média a vytvořila fenomén Obamománie, nefalšovaný kult osobnosti.

Ta dokázala nejen zblbnout bílé Američany a některé jinak konzervativní voliče, ale i zmobilizovat v USA žijící černošskou a hispánskou menšinu, která jinak příliš volbám neholduje. Jistě ne tak, jako pouliční kriminalitě, drogám, zakládání ghett, pustošení měst a  pobírání podpor. Z Obamy se stala rázem bezmála rocková hvězda ve stylu MTV nejen v Americe, ale v celém západním světě. U nás jako věrných lokajů, nohsledů a poslušných vazalů tomu nemohlo být jinak.

Nikdo přitom neřešil, že Obama je jen populistická, křivá figurka, která nechodí daleko k velkohubým prohlášením a mesiášským slibům.

Ke všemu se začala celá “Obamova administrativa” projevovat jako nikoli socialistická, ale přímo neomarxistická a maoistická viz. například bezprecedentní znárodňování obřích průmyslových a finančních podniků, jako jejich záchrana před pádem způsobeným nikoli krizí, ale neschopností jejich managementu. Přitom pochybuji, že stát bude lepší hospodář.

Další Obamovy kroky, jako posílení okupačních vojsk v Iráku, snaha rozšířit válečný konflikt v Afgánistánu do sousedního Pákistánu, prodloužení činnosti nechvalně známé věznice Guantanamo Bay a současně otevírání dalších “podzemních” mučíren a věznic CIA v Evropě a Asii, stejně jako krytí a podporování čilého obchodu s drogami pod taktovnou amerických tajných služeb na trase zlatý trojúhelník – Jižní Amerika – Mexiko – USA jsou jen třešničkou na dortu. Naštěstí – i když se nám to může zdát neuvěřitelné – není americký volič úplný imbecil a nemyslící televizní troska. Také trochu přemýšlí (alkoholici tomu říkají světlá chvilka) a vidí, že ho zase někdo opil rohlíkem.

Obamova popularita konstantně klesá a o jeho mesiášském vyobrazení médii už nikdo nevěří. Snad se brzy utopí ve vlastních lžích a populismu. Je na Američanech, aby mu to jeho levičáctví a tmářství spočítali, čím dříve, tím lépe. Všichni si musí uvědomit, kolik jeden černoch v Bílém domě může nadělat neplechy a ostudy a již nikdy nic tak nedůstojného nedopustit.

“A to ti nepřišlo divné, že jsi dostával šeky absolutně za nic?”                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                      “Ne, myslel jsem, že se demokrati dostali zas k moci.”

Překlad článku jednoho obyčejného, politicky neprofilovaného Amíka, nespokojeného s representací presidentem Obamou:

 Obama Husejn Hope&change to udělal znovu. Tentokrát se poklonil císaři Japonska… Přímému potomku císaře Hirohita. Z nějakého důvodu se nemůže přestat klanět světovým politikům.

Nejdříve jsem si myslel, že Obamovi a jeho bezradným podržtaškům není dost jasné, že president Spojených států se neklaní jen tak někomu. Pak jsem usoudil, že to podlézání dělá možná naschvál. Obama může nenávidět Ameriku, ale musí si uvědomit, že jednou vyhrál volby a reprezentuje nejen sebe, ale i celý národ. Národ, jehož vojáci krváceli a umírali ve válce a porazili země jako Japonsko, které bombardovalo Pearl Harbour a zatáhlo Spojené státy do druhé světové války.

V přímém přenosu jsme viděli Obamu, jak si odmítal dát ruku na srdce během státní hymny na den veteránů na hřbitově a Arlingtonu. Stejně jako to dělal během demokratických primárek. Zdá se, že každým dalším dnem se Obama dostává stále níž a níž. Těžko se tedy divit tomu, že podle průzkumů veřejného mínění jde jeho popularita k čertu. Všechno dělá špatně. Je buď velmi hloupý, nebo velmi snadno ovladatelný. Obojí je špatně. Chce zoufale transformovat Spojené státy na socialistické Evropského typu. Oslabit dolar, ničit ekonomiku a držet armádu nezaměstnaných.

Osobně jsem zděšen Obamovými akcemi. Ten člověk je mnohem horší, než jsem si kdy dokázal představit. Je to sketa, je to Manchurianský kandidát.

Tak se zase ohni Obamo a když už jsi tam dole… polib prdel strýčku Samovi!

Jak stylově oslavit dvacáté výročí pádu komunismu a nastolení nikdy nekončící demokracie a super odvázané svobody pro každého bez rozdílu vyznání a přesvědčení? Velká hudební show v centru Prahy? Docela dobrý, ale to má kde kdo. Intenzívní mediálně-politickou propírkou mozků? To je fajn, ale ta se provádí i ve všední dny. A co takhle policejní manévry a rozehnání shromáždění nebezpečných extrémistů ve jménu pravdy a lásky? Samozřejmě 100% demokraticky, když dnes oslavujeme.

Beztak to byli neonacističtí teroristé, kteří neměli v úmyslu nic jiného, než narušit mírumilovné oslavy svobody. Pro takové není účasti ve světě budoucím.

Čili jedeme klasiku: SPJ Robocopové (na jednoho demonstrujícího vycházeli tak tři). Helikoptéra kroužící nad místem jak sup (tak nízko, aby nikdo neslyšel závadné projevy). Členové konfliktního týmu, kteří nepřipouštějí debaty a snaží se eskalovat napětí. Úředník z magistrátu, který rád splní svou povinnost a oznámí pořadatelům, že akce není nahlášena a musí být dle zákona rozpuštěna (kdyby bylo nahlášena demonstrace na Albertově v 89, mohli jsme tu mít Milouše až do Vánoc). Policisté v civilu infiltrovaní v davu (ti o sobě dali vědět ve spolupráci s antifašistickými profi-udavači na mostě Legií). Novináři lačnící po krvi, nervózně čekající na policejní provokace a následný zásah (který samozřejmě nelze srovnávat s „brutálním masakrem“ studentů v roce 89).

A jak to viděli novináři? Měli v tom jako vždy jasno: „Pravicoví extremisté zablokovali Národní třídu a rvali se s policií“, „Extrémisté se pokoušeli narušit pokojné oslavy“, „Neonacisté napadali policisty“, „Násilní extrémisté u Národního divadla“ atd, atd…

 Tak už se soudruzi, konečně rozmyslete jak. Přestaňte hrát tu habaďůru. Buďte jednou v životě chlapi a řekněte na tvrďku, jak to tady máme hozený. Konečně budeme vědět, na čem skutečně jsme a protože to všichni tušíme, nikdo se na vás za pravdu nebude zlobit. Dříve jste jako Bolševici také jasně řekli, kdo jsou ti zlí a že si republiku rozvracet nenecháte.

Když rozháníš, soudruhu, shromáždění občanů, nemůžeš se v tu samou chvíli usmívat do kamery, hladit si bříško a říkat líbivé věty o demokracii, svobodě a kdesi cosi. Řekni na rovinu, že s ideovými oponenty si musí umět poradit každý režim a je jedno, zda si říká komunistický nebo liberálně demokratický. Kdyby neuměl, znamenalo by to jeho konec. Pryč s falešnou morálkou a pokrytectvím. Příště je nech rozehnat, zmlátit a pozavírat jako obvykle, ale nálepky s neonacisty, teroristy, násilnými extrémisty atd. nech doma. Stejně tak si neber do huby svobodu slova a demokratickou škrabošku na tvář. Je to nefér a stejně ses již tolikrát (v nestřežených chvílích) odmaskoval, že všichni kdo vidí, vědí, jaká je tvá skutečná totožnost.

Rozmysli si to, soudruhu. Protože platí pouze jedno nebo druhé. Neexistuje nic mezi tím. Vzpomínáš na binární kód? Tak tedy po lopatě: Svoboda slova je buď úplná, nebo žádná.

Foto: Jan Schejbal, tyden.cz

Alenka v říši divů – Lewis Carroll

Charles Lutwidge Dodgson (1832 – 1898), známý pod pseudonymem Lewis Carroll, byl anglický spisovatel, matematik, logik, učenec, anglikánský diakon a fotograf. Je považován i za nepsaného otce psychedelie, někteří autoři tvrdí, že jeho stěžejní dílo Alenka v říši divů bylo napsáno jako výsledek jeho zkušeností s psychoaktivními látkami.

Houseňák s dýmkou při rozhovoru s Alenkou

Celá kniha Alenka v říší divů na stažení zde: Stáhnout pohádku !

Pokec na jakékoli téma které nespadá do uvedených škatulek…

Nazdárek človíčku, co jsi sem zabloudil,

účastníci velkého zájezdu

FAG, to nejsou jen dílny, přednášky, muzika, filmy a tak dále. Ale je to také fotografická soutěž na téma POHYB.

Takže se pohybujte všemy směry a nezapomeňte fotoaparáty vždy s sebou.

Zde je plakát s instrukcemi: