Chtěl bych se s vámi podělit o jeden z mála slunných letošních podzimních dnů. Ten den si řekli své “ANO” Jana a Tomáš na zámku Hluboká. Přikládám záměrně více fotografií, na kterých je poznat obřadní síň a zámek samotný.

Můj kamarád Honza si bral svou Marušku. A protože jsou oba rádi venku a mají rádi skály, rozhodli se, že se jejich církevní obřad uskuteční pod širým nebem a na skále. Zvolili si jedno z nejhezčích míst, jaké tu v okolí máme – Martinskou stěnu.

Když plánovali termín, určitě nepočítali s tím, že v týdnu před sedmnáctým říjnem přijde sněhová kalamita. Představovali si nepochybně krásný jizerský podzim s červenými jeřabinami, barevným listím a nízkým teplým sluncem. Je zajímavé, že ono neplánované počasí se spoustou mokrého sněhu a šedivým nebem nakonec způsobilo, že obřad byl snad hezčí, než kdyby všechno vyšlo podle původních očekávání.

Byl jsem tam také a pořídil malou fotoreportáž, podívejte se!

Kilometr pěšky

Honzovi kamarádi proházeli cestu a pořezali popadané stromy

Přichází nevěsta obklopená lyžaři

Nevěsta

Husím pochodem na Martinskou stěnu

Husím pochodem na Martinskou stěnu

Ještě kousek...

Smrček

Pro kočárek je proházená pešina moc úzká

Snoubenci

Ženich

Nevěsta

Ještě rychle vyzdobit...

Chystá se hudba

Před obřadem

Obřad začíná

Manželský slib

Výměna prstenů

Polibek

A je hotovo...

Novomanželé

Novomanželé

Honza s Maruškou

~*~

Tomáš je mým kamarádem už od mala a dlouho bydlel v nedaleké vesnici. O Jany a Tomášovo záměru pořádat svatbu jsem věděl jako jeden z prvních, protože jsme termín domlouvali asi rok dopředu. Svatba byla částečně utajená – tedy jen pro nejbližší rodinu. Hostina proběhla v pěkné hospůdce na Hlincově Hoře. Atmosféra byla přátelská, pohodová, letní.. i malé svatby mají své kouzlo.

Začátkem srpna si své Ano řekli Jana s Danem na zámku Hluboká. Obá jsou velcí sportovci – Dan trénuje ve Factory Pro i hokejisty, takže se na svatbě oběvili i hráči z NHL. Následovala hostina na fotbalovém hřišti i samotný fotbal v podvečer.

V polovině července jsem fotografoval Květě a Michalovi fotografie na svatební oznámení. Fotografování probíhalo poblíž místa, kde budou mít v září svatbu. Tedy na pomezí Vysočiny a Jihomoravského kraje. Celou cestu svítilo sluníčko a když jsme se setkali, začalo se zatahovat. Při focení kolem náš prošla velká bouřka. Focení mne v této překrásné kopcovité krajině velmi bavilo – děkuji Vám Květo a Michale, že jste si mne vybrali

V červnu jsem zdokumentoval svatbu Janče a Mírovi. Musím upozornit na to, že Míra Nejedlý je také kolega z branže – svatební fotograf. Jsou to moji přátelé, tak fotografování probíhalo ve velmi uvolněném stylu

Červnovou svatbu Míšy a Romana jsem dokumentoval od ranních příprav. Místem pro následný obřad, hostinu i večerní zábavu byla Chvalská tvrz. Pro nepřízeň počasí jsme část fotografií museli pořizovat v interiéru, což nebylo určitě na škodu. Více fotografií ze svatby si můžete prohlédnout ve svatební galerii na mém webu www.jiritvaroh.cz.

Začátkem května jsem fotografoval svatbu Žanetě a Jiřímu na tvrzi v Žumberku. Na osobních schůzkách s klienty slýchávám jako jednu s posledních otázek toto:  “A co budeme dělat, když bude pršet?” … a já odpovídám, že můžeme fotiti i za deště. Využijeme různá podloubí, deštník, interiéry. V Krumlově jsme ze začátku před bouřkou doslova ujížděli. Obloha byla skutečně tak tmavá, jak je patrné z prvních fotografií.

Začátkem května vznikly fotografie Míšy a Romana na svatební oznámení. Roman Anděl je mezi mladými lidmi určitě nejznámnější a nejoblíbenější moderátor na jihu Čech. Využili jsme kvetoucí řepku, pampelišky, pole.. a vzniklo plno jarních fotografií…

Lenku a Jirku znám již ze střední školy a jejich plánovaná svatba je dalším krokem do společného života. Svatba bude v blízkosti Lipna, kde se Lenka narodila. Zde také vznikaly fotografie na svatební oznámení. A jelikož je Jirka profesionálním fotbalistou, nemohli jsme opomenout místního fotbalové hřiště..

Když jsem vyrážel na mou letošní, poslední svatbu, přemýšlel jsem, jak budu Kláru s Tomášem fotit. Venku pršelo, zataženo, mlhavo, chladno - sychravý začátek listopadu. Klára s Tomášem přišli nejen zajímavě oblečeni, ale i se skvělou náladou. Bezprostředně po obřadu jsme fotili portrétní foto v obřadní síni, protože venku pršelo. Myslím, že vznikly zajímavé podzimní fotky.

18. října jsem fotografoval svatbu Olgy a Hynka. Sjeli se jim hosté z koutů celé Evropy, protože i Olga a Hynek bydlí v Lucembursku. Hostina proběhla u Orlické přehrady a po obědě následovala projíždka lodí po této přehradě – velmi zajímavé zpestření.

V září jsem měl čest fotit svatbu Xenie a Pavla. Byla to malá svatba s nejbližšími přáteli, takže jsem byl s novomanželi v úzkém kontaktu. Přípravy probíhali v hotelu Unitas a obřad v kostele Panny Marie Sněžné na Praze 1. Loď chrámu je impozantně vysoká. Portréty novomanželů jsem fotil na Petříně. 

Zatím publikuji spíš příspěvky historického charakteru, ale o tento nemůžu návštětvníky blogu připravit. Převlekli jsme na konci května děti našich známých do svatebního oblečení a nafotili je..

Libor je můj nejlepší kamarád ze střední školy. Několik dní, před mojím odjezdem na dovolenou, mi oznámil, že se budou s Martinou brát a jejich rodinka se o jednoho člena rozšíří. Úplně mne tím šokoval a možná dosud sem si to pořádně neuvědomil..

Nicméně svatbu 29. srpna jsem mu s velkou chutí nafotil a vznikly zajímavé fotografie..

Dne 2. srpna jsem přijel nafotit nějaké odpolední fotky mojím kamarádům – Andree a Martinovi. Přes den jsem měl jiné focení, takže sem se jim mohl věnovat jen odpoledne. Ale i samotné portrétní fotografie stojí určitě za zvážení..

Do galerie ze svatby přibylo pár fotek, tentokrát již i těch “vedlejších”, neoficiálních… dostanete se na ně kliknutím na některou z fotek:

(kdo že se to ženil…?)

(tu myrthu jsem měl připíchávat já nebo pan Balík, ale nepustili nás k tomu…)

(nezbytný detail, photo by Jana B.)

Další várka bude následovat…

Poslední červnový víkend na vodě na Ohři … (fotky jsou od Vendulky, případně od dalších)

a svatba Radima a Evy … (fotek bude postupně přibývat)

PS: přezkoušení proběhlo, úspěšně dostal jsem výslednou známku 2, což nepovažuju při svý kancelářský práci a ve výkonnostní kategorii 18-30 za špatný… Běh byl na oválu na Julisce v příšerným vedru, 12 minut, 2800 metrů, po ostatním cvičení. Do konce léta bych se chtěl dostat na ty 3000, snad to půjde

photo by Katka Kamarádová

<object width=”425″ height=”355″><param name=”movie” value=”http://www.youtube.com/v/IN_3GYbJx9E&hl=en”></param><param name=”wmode” value=”transparent”></param><embed src=”http://www.youtube.com/v/IN_3GYbJx9E&hl=en” type=”application/x-shockwave-flash” wmode=”transparent” width=”425″ height=”355″></embed></object>

„Tak už se to vyřešilo. On mě miluje a chce si mě vzít. Přijedeš na svatbu, že?“ vychrlila ze sebe sestra. Chvíli jsem na ni čuměla s připitomělým výrazem a přemýšlela, jestli mi v posledních měsících či letech něco neuteklo.
„Na svatbu? Měla jsem dojem, že na jedné tvé svatbě jsem už byla. Asi před třemi lety. Brala sis takového mladého, krásného, černovlasého, perspektivního intelektuála, nejlepšího muže na světě. Copak se s ním stalo? Zemřel, zestárl, prošedivěl, nebo si se tajně rozvedla?“
„Ne, to se nějak vyřeší. Rozvedeme se, no co. Nemáme spolu nic společného, ale Roman… Je úžasný. Přijdeš v neděli na oběd? Představím ti ho.“
„To vypadá jako super plán na poklidné nedělní poledne. Už to vidím, jak sedíme u překrásně prostřeného stolu v tvé luxusní vilce, éterická ty, depresivní já, tvůj kdysi perspektivní manžel, co brzy bude exmanželem a úžasný gigolo. Bohužel musím odmítnout. Nemám na podobné velkolepé akce náladu.“
„Co se děje? Proč jsi hned tak nabroušená?“
„Nejsem nabroušená. Na rozdíl od tebe sem tam přemýšlím a tohle mi nepřijde jako dobrý nápad. Vlastnímu manželovi bys mohla říct to, že se s ním chceš rozvést dřív než se o tom dozví polovina národa. Konec. Nezajímá mě to. Na oběd nepřijdu a na svatbu už vůbec ne. Díky za pozvání.“
„Zatím jsem to řekla jen tobě. A neměj obavy, že se to národ dozví dřív než můj muž. Řeknu mu to hned jak přijdu domu. Myslím, že to bude v klidu, takže to pozvání na oběd platí, kdyby sis to rozmyslela.“

Roberta si Kamila brala hned po škole a já měla po několika setkáních pocit, že o něm vím snad úplně všechno. Nakonec se ukázalo, že nejsem daleko od pravdy. Robert byl kolega z práce. V neděli v poledne jsem stála před jejich vilou a doufala v hladký průběh.

Kdybych pozvání odmítla, dala bych jasně najevo, co si o své sestře a celé té situaci myslím. Takhle jsem o tom mohla jen přemýšlet.

Hlavně si musím během oběda dostatečně často opakovat, abych držela jazyk za zuby. Jsem tu na návštěvě, chovám se jako host. Jsem tu na návštěvě, nehádám se. Jsem na návštěvě u sestry…

Zazvonila jsem. Ze zdi na mě promluvil neznámý hlas. Asi Roman.
„Jsem tu. To jsem já, Stella …, “ vykoktala jsem ze sebe. Dveře se otevřely.
Kuš, pomyslela jsem si. Teď z šera uvítací haly vystoupí úžasný Roman a pozdraví mě svým medovým hlasem. V tu ránu se mi podlomí kolena a celý morální pseudoproblém, který jsem vyprodukovala, zmizí. Chlapsky poklepu sestru po zádech a řeknu: „To je kus. Je úžasnej.“

Bohužel, hala byla osvětlená, dveře do obyváku otevřené a první, kdo si mého příchodu opravdu všiml byl Robert.
„Ahoj, pojď dál. Co si dáš?“
„Dvojitou whisky, Jean,“ pokus o humor v křeči. Lepší už to nebude. „Tak co?“
„V pohodě. Roman s Kamilou jsou v kuchyni. Jídlo bude za chvíli,“ odpověděl naprosto v klidu a k věci Robert.
„A jak je tobě?“ zopakovala jsem otázku.
„V pohodě. Dalo se to čekat.“
„Dalo se to čekat? To se dá čekat asi vždycky. Vztahy tak končí, to už jsem někde četla, nebo viděla, nebo zažila. Ale jestli si to čekal čekal a přesto nic nedělal, tak si fakt pako.“
„Jsem,” připustil Robert. “Stejně jako ty před x lety a jako miliony dalších. Čekáš to a někdy se na to stačíš i připravit. Jindy to nevyjde. A já jsem připravený. Chodím s Petrou. Už asi půl roku. Takže jsem v pohodě.“

Z kuchyně se ozýval smích, který se někde vzadu mísil s pomalými tóny nějaké romantické písně. „Tak na Vás a na svatby,“ vypadlo ze mě. Na ex jsem vypila podanou skleničku čehosi a zamířila ke dveřím. „Pozdravuj zbytek.“ Tohle bylo moc…

This idea was inspired by the magnificent music of the Bulgarian female choirs, better known as “Le Mystére des Voix Bulgares”, conceived by the great Filip Kutev. This Music is part of me since I long ago came across its 1st vinyl, released by 4AD. Only some years back I had the great priveledge of witnessing two great performances by The Bulgarian State Television Female Vocal Choir, directed by Prof. Dr. Dora Hristova. Needless to say, it was a dream come true. My little tribute’s idea is simple but not necessary successful – To recreate the choir format, such as the voices correspond to bass guitar timbres. Each of the 4 voices was attributed to one specific bass, and played twice to create the ensemble effect. Eventually each voice plays a slightly different line, usually intervals of a second, very specific of these arrangements. A tough task – to transcribe the piece by ear, adapt it to the playability of the basses, trying to mantain the dynamics of the piece, and produce it, so all the low frequences don’t colide too much and each “voice” can be heard. 10 tracks vere recorded and 2 to 6 vocal lines can be (hopefully) heard. No effects were used, to preserve each instruments own “voice”. And then producing the video. I invite you to discover this unique Music, checking my favourites section. This is only a mere recreation, done by heart and it’s galaxies away from the Real Thing. One of my favourite songs is “Svatba” (Wedding) – a Bolyar wedding celebration coming from far away. So, without further delays, I present you: the Rickenbacker 4001, the fret-ripped j-bass copy, and the Fender VI – I name it, with all due respect, the Bulgarian Electric Bass Ensemble, or simply, “BEBE”.